Snubní prsteny z damaškové oceli

V posledních letech se kromě tradičních kovů, jako je zlato nebo platina, stále více párů rozhoduje pro netradiční materiály. Jedním z nich je damašková ocel – materiál s bohatou historií, jedinečnou strukturou a vynikajícími vlastnostmi.

Co je damašková ocel?

Damašková ocel (někdy také zkráceně "damašek") je speciální kov, který vzniká opakovaným skládáním, kováním a svařováním několika vrstev oceli. Tento proces vytváří charakteristický vzor, který připomíná tekoucí vodu, vlny nebo dřevo. Každý snubní prsten z damaškové oceli je proto naprostý originál, protože žádný vzor se nedá přesně zopakovat.

Její původ sahá do Indie, kde začala její výroba. Dnešní název "damašková ocel" je odvozen od města Damašek, skrze které se jako prodejní artikl dostávala z Indie a malé Asie až do Evropy. 

Kresba damaškové oceli

Damašková ocel je velice známá nejen díky svým vlastnostem, ale také díky své kresbě. Základní kresba je určená průchodem svarů, které rozdělují hranice mezi ocelí. Kresbu je však možné tvořit stejně jako samotnou ocel a upravovat kombinací kovářského sváření spolu s dalšími kovářskými technikami, jakou jsou torzírování (kroucení), prokládání, apod. 

Metoda výroby damaškové oceli

Současný postup výroby damaškové oceli je odlišný od historických postupů. Místo fúzování oceli jako u původního damašku je dnešní proces založen na kovářském svařování více vrstev s rozdílným množstvím obsahu uhlíku. Základem dnešní damaškové oceli jsou tak dva typy oceli, z nichž jedna disponuje vysokým obsahem uhlíku a druhá naopak nízkým. Propojením těchto dvou protipólů tak vzniká ocel tvrdá, ale zároveň houževnatá.

Počátek výroby je tak daný složením základního paketu, který je tvořen složením těchto dvou druhů ocelí na přeskáčku. V případě nedodržení pořadí prokládaných ocelí se spoj mezi danými vrstvami neguje a dojde tak ke spojení dvou shodných materiálů. Po přípravě základního paketu je nutné ocel nahřát a pro snazší propojení kovářského svaru a zamezení vzniku nedokonalostí ve svaru se paket obalí tavidlem.

Ohřátí takto připravené oceli probíhá na teplotu přes 1400 °C, kdy dochází k přechodu z pevného skupenství. (Teploty pro kovářské svařování se liší v závislosti na typu materiálu). Toto povolení materiálu při vysokých teplotách pak dovolí tlakem úderů kladiva nebo tlakem pod lisem spojení ocelí do jednoho celistvého kusu.

zdroj: wikipedie